Katedrála svatého Víta

Katedrála sv. Víta je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy. I v dnešním jednadvacátém století budí úžas svou impozantní mohutností a vznosností zdálky, zblízka i zevnitř.

V této gotické podobě ji založil Karel IV. v r. 1344; v l. 1562 byla dokončena Velká věž opatřená renesanční hlavicí, na přelomu 19. a 20. století pak byla v původním gotickém slohu přistavěna západní loď chrámu s dvěma věžemi. Na místě dnešní katedrály nechal postavit již v 10. století sv. Václav původní rotundu sv. Víta, nahrazenou pak v 11. století románskou bazilikou - zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály.

Románská rotunda svatého Víta
Kolem r. 930 byla knížetem Václavem vybudována rotunda svatého Víta (v místě dnešní kaple sv. Václava Svatovítské katedrály) na skalnatém hřbetě. Bezprostředním podnětem se stala relikvie získaná od římského císaře Jindřicha I. - rámě sv. Víta. Kostelíky typu rotund byly na Moravě a v Čechách (patrně po vzoru římských okrouhlých mauzoleí - rotund či rotundy Zmrtvýchvstání v Jeruzalémě) zakládány na paměť událostí ze života světců či jejich mučednické smrti. Vnější průměr rotundy činil cca 13 metrů, ostatky knížete Václava byly přeneseny patrně v r. 938 ze Staré Boleslavi tři roky po jeho smrti a umístěny v nově zbudované jižní apsidě . Rotunda byla knížecím dvorským kostelem, v r. 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství. Při stavbě baziliky na témže místě v r. 1060 byla rotunda zbourána a zachována byla pouze jižní apsida s ostatky knížete Václava.

Románská bazilika svatého Víta, Václava, Vojtěcha a P. Marie
Rok před smrtí Spytihněva II. byla na místě rotundy zahájena stavba trojlodní románské baziliky zasvěcené společně sv. Vítu, Vojtěchu a Václavu se dvěma věžemi, s neobvyklými dvěma kněžišti a příčnou lodí kolmou na hlavní trojlodí. Byla větší než tehdejší podoba baziliky sv. Jiří. Východní kněžiště bylo zbudováno přibližně na základech rotundy, západní v blízkosti Starého proboštství. Stavba byla zahájena roku 1060 a po požáru roku 1091 znovu dokončena v roce 1096. Její rozměry byly 70x35 metrů, základy včetně fragmentů zdobených sloupů a dlažby jsou dochovány (základy jižní stěny příčné lodi jsou vidět na III. nádvoří hradu pod betonovou deskou mezi hlavní věží sv. Víta a Starým proboštstvím. Dvořané prý směli kostel navštívit pouze při korunovacích a pohřbech. Bazilika zanikala po částech, neboť při stavbě nové gotické katedrály (od r. 1344) nesměly být přerušeny náboženské obřady. Západní část baziliky byla liturgicky využívána patrně ještě po r. 1400.

Katedrála svatého Víta
(Gotický metropolitní chrám svatého Víta, Vojtěcha a Václava)

Historie stavby
Základní kámen gotické katedrály byl položen 21.11.1344 Karlem IV., arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a Janem Lucemburským v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství (30.4. téhož roku). Karel IV. znal velmi dobře nový gotický katedrální sloh vzniklý ve Francii, kde byl vychováván, a ke stavbě velkolepé katedrály, která měla předčít své francouzské vzory (zejm. katedrály v Narbonne , Rodez a Toulouse ), povolal z Avignonu stavitele Matyáše z Arrasu. Ten do své smrti v r. 1352 stihl vystavět větší část chóru s kaplemi až do výše ochozu nad přízemními vysokými okny, včetně obvodových zdí svatováclavské kaple.

Po jeho smrti probíhaly 4 roky práce nadále dle jeho plánů a od r. 1356 pokračoval ve stavbě 23 letý německý stavitel Petr Parléř. Parléřův sloh byl volnější než Matyášův a předznamenává již období pozdní gotiky, Petr Parléř byl vysoce tvůrčím architektem, zdrojem jeho inspirace byla mj. katedrála v Kolíně nad Rýnem.
Vladislav II. Jagellonský, který se hlásil k odkazu Karla IV., a jeho stavitelé Hanuš Spiess a po něm Benedikt Ried se pokusili o dostavbu katedrály. Při ničivém požáru Malé Strany a Hradu v r. 1541 byla ohněm zachvácena i katedrála, shořelo vše dřevěné a byly zničeny zvony žárem i pádem, za své vzalo i trojlodí.
Opravné práce probíhaly za Ferdinanda I., byly odlity nové zvony, vybudována měděná střecha, v r. 1567 byly dokončeny varhany na nově vystavěné kruchtě. Obnova byla dokončena v devadesátých létech 16. století; po bělohorských událostech, kdy bylo vnitřní liturgické zařízení poničeno za ovládnutí chrámu protestanty, byla katedrála znovu vysvěcena v r. 1621.
Definitivní dostavba chrámu se však podařila až kolem přelomu 19. a 20. století Svatovítské jednotě. Od padesátých let 19. století probíhaly opravné práce, 1.10.1873 byl položen základní kámen k dostavbě trojlodí dle projektu Josefa Mockera, po jeho smrti ve stavbě pokračoval Kamil Hilbert. V r. 1929 byl dostavěný chrám v dnešní podobě vysvěcen u příležitosti milénia zavraždění sv. Václava.

Interiér
Půdorys katedrály má tvar kříže, vstup do katedrály je v jejím západním novodobém průčelí, před sebou vidíme hlavní loď s klenbou vysokou 33,2 metru, přibližně v polovině stavby dojdeme k příčné lodi, před ní jsou po pravé straně dveře do hlavní věže katedrály, vysoké 96,5 metru a za ní též vpravo vystupuje odděleně honosná kaple svatého Václava s jeho hrobkou. Z kaple vedou schody do korunní komory určené pro korunovační klenoty, komora je zabezpečena dvakrát sedmi zámky, od nichž má jednotlivé klíče sedm představitelů českého státu, města Prahy a církve. Ze středu hlavní lodi vidíme vítězný oblouk a za ním vysoký chór lemovaný věncem kaplí s vysokými lomenými okny zdobenými vitrážemi. V chóru je krom oltáře a dalšího obligátního liturgického zařízení mramorové královské mauzoleum ze 16. století nad hrobkou českých králů , jež je umístěna v podzemní kryptě.

Exteriér
Na první pohled nás však kromě impozantnosti gotického žebroví upoutá bezpočet chrličů na přepad vody různých podob.

V pilíři opěrného systému na jižní straně chóru nad Svatováclavskou kaplí je od Parléřových dob připraven baldachýn pro sochu sv. Václava, kde nyní stojí zvětšená kopie sochy sv. Václava s kopím, jejíž originál je uvnitř kaple.
Na Zlaté bráně v jižním průčelí se leskne impozantní mozaika, za níž je ukryta korunní komora. Mozaika zobrazuje Poslední soud a postavy českých patronů. Vedle Zlaté brány se tyčí Velká věž katedrály, kterou započal Petr Parléř v r. 1396. Ve věži ve výšce Zlaté mříže je zavěšeno několik zvonů z poloviny 16. století - největší český zvon Zikmund o váze 16 tun.
Rozměry chrámu jsou 124 x 60 metrů, hlavní věž je 96,5 metrů vysoká (před dostavbou bylo uváděno 99,3 m), čelní věže 82 metrů, výška klenby 33,2 metru (pro srovnání: nejvyšší gotická klenba v katedrále sv. Petra v Beauvais má 48 m, katedrála v Kolíně nad Rýnem 43 m, katedrála Notre-Dame v Remeši 38 m, klenba kostela Panny Marie Sněžné na Novém Městě Pražském je vysoká 34 metrů). Podélná osa katedrály svírá s místním poledníkem úhel 69,6°. Střed půdorysu katedrály má GPS souřadnice 50°05'27.14''N,14°24',02.00''E. Nadmořská výška nádvoří před Zlatou bránou je 257 m.

Katedrála svatého Víta po roce 1989 opět přejmenována na katedrálu svatého Víta, Vojtěcha a Václava.

Více informací na http://www.katedralasvatehovita.cz/cs .

Pokud hledáte ubytování v Praze, nabízíme široký výběr ubytování v hotelích, pensionech, apartmánech. Zajišťujeme pro Vás nejvýhodnější ceny:

http://www.stopin-praha.cz/last-minute.sta